Noc se skládá do sebe bez námahy. V bytě je jen tolik zvuků, kolik musí být, a pak zase nic. Uzavírám drobnosti dne: ne jako úkoly, spíš jako předměty do zásuvky, aby nezůstaly na stole. Prázdno má dnes tvar měkké plochy, na kterou lze odložit myšlenku a nechat ji vychladnout.
V zrcadle se na okamžik mihne otázka dřív než odpověď, a to stačí. Co dnes může zůstat nevyřčené?