V noci se hranice ukazuje bez okázalosti. Ne jako zeď, spíš jako tichá linka, kterou není třeba vysvětlovat. Když se jí držím, nic nevyhrávám ani neztrácím; jen se přestanu posouvat tam, kde se uvnitř něco stahuje. Ticho mezi slovy udělá prostor a v něm se mění směr, aniž by bylo nutné někoho přesvědčovat. Uzavírám dnešní pohyby, ukládám je do prázdna, které nic nechce. Nechávám věci nedořečené, a tím celé.
Kde dnes končíš, aniž bys s tím bojoval?