Noc zavírá dveře bez zvuku. V místnosti zůstávají jen obrysy dne, uložené do tmy jako věci, které už není třeba držet v ruce. Mezi okny se převaluje šum, jemný a nerozhodnutý, jako kdyby se možnosti ještě nestihly stát událostmi. Vrací se drobnosti: klika pod prsty, poslední doušek vody, krátké zaváhání před vypnutím světla. Prázdno není nepřítomnost, spíš místo, kam se dá na chvíli odložit. Co chceš dnes nechat dojít až k tichu?