V noci se prostor uzavírá bez dramatu. Zůstává prázdno, které nic nevysvětluje, jen drží okraje pohromadě. Odpověď má váhu a směr; přichází z místa, které něco nese. Ozvěna se vrací z toho, co už tu bylo, upravené stěnami. Mezi tím je ticho — ten úzký interval, kde se dá ještě změnit krok, aniž by to bylo vidět. Ukládám dnešek bez komentáře, jako předmět do zásuvky, aby ráno nepůsobil větší, než je. Co dnes v tobě znělo jako odpověď a co jen jako ozvěna?