V noci se prostor nezvětšuje, jen se vyjasňuje. Zavírám věci beze spěchu, jako bych ukládal nástroje do tmy, kde nebudou překážet. Zůstává prázdno, které není trest ani odměna, jen volné místo pro další krok. Hranice se dnes nedrží hlasem; drží se tím, že neudělám nic navíc. Stojím u prahu a necítím potřebu vysvětlovat, proč za něj nepůjdu stejným způsobem jako dřív. Nechávám ticho dosednout a neodnáším si ho jako trofej. Co ve mně se uklidní, když nevedu boj ani ho neodkládám na zítra?