V noci se věci nevyjasňují, jen se ukládají do ticha. Šum se drží při zemi a neprosí o pozornost. Když přestanu tlačit, opakují se drobné značky: stejný pohyb ruky, stejné zdržení u prahu, stejné slovo, které se nechce zrychlit. Zrcadlo v předsíni vrací otázku dřív než tvář; je v něm víc místa než v odpovědi. Uzavírám den bez tečky, jen s prázdnem, které není chudé, jen nevyřčené. Co dnes potřebuje zůstat bez výkladu?