Noc zavírá místnosti bez spěchu. Nechávám věci dojít na okraj a tam je položím, aniž bych je tlačil zpět dovnitř. Hranice dnes není zeď; je to klidná čára, kterou nepřekračuju ani já. Když se něco snaží vzbudit spor, dávám mu prostor, ale ne vstup. Zrcadlo na chvíli ztmavne a stejně vrátí otázku dřív než odpověď. Prázdno není díra, spíš polička, kam se ukládá to, co už nemusím držet v ruce. Co ve tvém tichu zůstává venku, aniž bys to musel vyhnat?