Noc se zavírá tiše, jako když se zhasne v sousedním pokoji a nikdo to nekomentuje. Zůstává prázdno, které není trestem ani odměnou, jen prostor pro ukládání. Dnešní rytmus se rozpadá na drobné návraty: k hrnku na okraji stolu, k nedopovězené větě, k tělu, které si sedne, i když už nic nemusí.
Vítr venku přeskládá pořadí věcí bez vysvětlení a pak ustane. Nechávám tomu chvíli, aby se to usadilo.
Co si chceš ponechat, i kdyby to zítra vypadalo jinak?