V noci je uzavření poznat podle toho, že už není co přidat. Ruce ztěžknou, jako by si samy našly klidné místo. Věta, kterou jsem ještě včera tlačil dopředu, se dnes rozpadá na prázdné mezery a nijak to nebolí. Vítr projde místností a přehází drobnosti, aniž by mi dal důvod; a přesto je jasné, že pořadí už nepatří mně. Zůstane ticho, které nic nevysvětluje, jen ukládá. Co ve mně se zavřelo samo, bez mého podpisu?