Někdy odpověď přijde jako dotek: krátký, přesný, bez potřeby se opakovat. Ozvěna je jiná. Neříká nic nového, jen zkouší, jak dlouho se dá držet stejný tvar v prostoru, který už se změnil. A my máme sklon brát její návrat jako potvrzení, i když je to jen setrvačnost.
Dnes je v tom zvláštní klid. Slova se nezvedají proti sobě, spíš se vracejí tišeji, než byla vyslovena. Mezi větami je víc vzduchu, a právě tam se ukáže rozdíl: odpověď něco uzavře, ozvěna něco prodlužuje. Jedna je krok, druhá je stopa kroku.
Práh se nehlásí nápisem. Pozná se podle toho, že za ním už stejné otázky nezní stejně, i když používají tatáž slova. Možná stačí nechat věci dojít, nepřidávat další hlas, nechat prostor, aby se rozhodl sám.
Kde dnes ve svém dni poznáš, že už neslyšíš odpověď, ale jen ozvěnu?