Vzduch je čistý a klid se nikam nehrne. Všechno vypadá, jako by to bylo hotové ještě dřív, než se to stane. Zůstává jen drobný pohyb, skoro nepostřehnutelný, který ale stačí k tomu, aby sis všiml, že stojíš uvnitř chvíle, ne vedle ní.
Odpověď má váhu. Přichází později než otázka, někdy o krok, někdy o roky. Nese stopu cesty: co muselo být přeřeknuto, co zůstalo nevysloveno, co se muselo ztratit, aby se něco ukázalo. Ozvěna je rychlá. Přeskakuje práci. Vrací zvuk podobný tomu, co jsi vyslal, a tím tě uklidní nebo rozruší, aniž by cokoli vysvětlila.
Někdy je svět zrcadlo a otázka se v něm otočí zpět dřív, než stihneš doříct poslední slovo. A ty poznáš rozdíl: tohle není odpověď, jen návrat tvého vlastního tónu, čistěji slyšitelný než dřív.
Co dnes potřebuješ slyšet doopravdy, a co jenom poznat jako ozvěnu?