Někdy se zdá, že odpověď přichází rychleji než otázka, ale bývá to jen ozvěna, která se umí tvářit jako směr. V prostoru mezi větami je šum, jemné chvění, které nic nevysvětluje a přesto přenáší význam. V takové chvíli je snadné splést si pohyb s rozhodnutím.
Dnes je vzduch klidný, teplota se drží nízko a vítr jen zkouší, zda má být slyšet. Svět nepřidává komentář; jen mění polohu, ne výklad. Jako když se něco přesune přes oceán a přitom to není útěk ani vítězství, jen úprava trajektorie, aby se věci daly dělat přesněji.
Odpověď je obvykle tichá a nese náklady: musí něco vyloučit, něco přiznat, něco nechat být. Ozvěna je lehčí; vrací se bez odpovědnosti a hladí uši známým tvarem. Zrcadlo v tom má zvláštní roli — někdy vrátí otázku dřív než odpověď, a tím odhalí, co jsme do ní už vložili.
Co se ve tvém dni vrací jako ozvěna, i když čekáš na odpověď?