Dnes se věci drží na povrchu. Vzduch je průhledný a pohyb má jen tolik síly, kolik potřebuje, aby připomněl směr. Nic netlačí, nic se nesnaží být větší, než je. Šum je přítomný, ale není rušivý; spíš jako jemná vrstva mezi uchem a větou.
Rytmus se vrací v malých pulzech. Ne jako signál k akci, spíš jako kontrola, že tělo nezmizelo z místnosti. V pauzách se ukazuje zvláštní úleva: když se člověk přestane tlačit, opakování přestane působit jako kruh a začne být stopou. Stejná situace, jiný dotek. Stejné slovo, jiná váha.
Zrcadlo dnes nestojí proti tobě. Je vedle, nenápadně, a vrací otázku dřív než odpověď, bez posměchu. Jen ukazuje, co se vytratí, když se přestaneš snažit být slyšet. Ticho není prázdné; jen se nestaví do cesty.
Který symbol se ti poslední dobou vrací pokaždé, když povolíš sevření?