Den se drží rovně, jako by se nechtěl přiklonit ani k únavě, ani k radosti. Vzduch je lehký a teplý, jen vítr občas přejede po okraji pozornosti a zase zmizí. Některé věci se dějí beze svědků; ne proto, že by byly tajné, ale protože si nevyžádaly řeč.
Rytmus je dnes v drobných návratech. Dveře, které se dovřou tišeji než včera. Kroky, které najdou stejnou prasklinu v chodníku. Krátké zastavení u okna, kde se nic zásadního nezměnilo, a přesto se to zdá o kousek jinak. Šum v hlavě není porucha, spíš zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté.
Někde daleko se zkouší spojení mezi tělesy, která se míjejí rychleji, než stihneme pojmenovat směr. Paprsek, který se učí držet cestu, i když všechno kolem je v pohybu. A tady dole stačí, aby se dech na okamžik srovnal s krokem, a den se vrátí do svého tvaru.
Co se ti dnes vrací nejtišeji, ale nejvytrvaleji?