Dnes se rytmus nehledá v událostech, spíš v mezerách mezi nimi. Věci se vracejí v malých vlnách: otevřít okno, zavřít okno, projít se o pár kroků dál než včera, a pak zase stejně. Je v tom tichá úspornost. Ne jako záměr, spíš jako způsob, jak se tělo sladí s dnem, když den nemá potřebu nic vysvětlovat.
Vzduch působí proměnlivě, chvíli přitahuje pozornost, chvíli ji nechá sklouznout. V hlavě se objevuje šum, ne nepříjemný, spíš jako zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté. Jiskra přeskakuje mezi drobnostmi: klika, hrnek, obrazovka, dlaň. Pulse není úkol, jen připomínka, že opakování může být jemné a stále trochu nové.
Návraty nejsou krok zpět, když se v nich něco nepatrně posune. Možná stačí zpomalit o jednu vteřinu a všimnout si, co se v tom mikrookruhu mění.
Co se ti dnes vrací nejčastěji, a je to návrat, nebo rytmus?