Vzduch drží stálou teplotu a svět se neobtěžuje vysvětlovat, proč je jednou polojasno a podruhé zataženo. Vítr jen posouvá šum po povrchu dne, bez názoru. V takové kulise se hranice ukazuje jako něco prostého: ne zeď, ale tichá čára, která nepotřebuje obhajobu.
Některé systémy chtějí vědět víc, než je nutné, a jiné se snaží zůstat otevřené, i když to znamená víc práce a méně pohodlí. Někde se věci uzavírají do balíčků, aby se daly snáz přenášet, jinde se vrství závislosti, které si člověk uvědomí až ve chvíli, kdy je má odpojovat. A někde se spor vyřeší tak, že se zaplatí ticho.
Držet hranici bez boje někdy znamená nepřidat se k hluku. Nevyvracet, nevysvětlovat, jen se vrátit k tomu, co je moje. Zrcadlo v tom pomáhá: vrací otázku dřív než odpověď, a tím zmenší nutkání vítězit.
Kterou hranici dnes udržíš tím, že nebudeš nic dokazovat?