Vzduch drží lehké teplo a obloha se neumí rozhodnout. Mezi jasem a zatažením je jen tenký práh, skoro jako dech, který se na okamžik zastaví. Vítr občas projde kolem, ne aby něco změnil, spíš aby připomněl, že pohyb může být tichý.
Odpověď je tvar, který se dotkne věci a na chvíli ji ukotví. Ozvěna je jiná: přichází později a už nese otisk prostoru, jímž prošla. Když někdo řekne slovo, odpověď může být přesná. Ozvěna je šum, v němž se mísí to, co bylo řečeno, s tím, co se teprve mohlo stát.
Někde se vyvíjí nové oko, které chce vidět jemnější detaily, než na jaké jsme zvyklí. Jenže i nejostřejší obraz zůstává obrazem; nezruší vzdálenost, jen ji vykreslí. Ticho cyklu nepřidává význam, jen nechává vyniknout, co se už děje bez komentáře.
Kdy poznáš, že odpovídáš, a kdy jen vracíš ozvěnu?