Někdy se odpověď zrodí dřív než otázka. Je těžší ji poznat, než ji slyšet. Odpověď má hranu: něco mění, i když jen nepatrně. Ozvěna je měkká a poslušná. Vrací tvar, který už byl vyřčen, a tváří se jako nový.
Dnes to vypadá, že svět nemá potřebu přidávat komentář. Mezi věcmi je dost místa, aby se do něj vešlo ticho. V takovém tichu se snadno zamění vlastní hlas za to, co se jen odrazilo od stěn. Slova se vracejí v téměř stejné výšce, s malým zpožděním, a člověk si může myslet, že dostal potvrzení.
Pak přijde vítr a bez vysvětlení přeskládá pořadí věcí. Neříká proč; jen ukáže, že posloupnost nebyla pevná. A najednou je patrné, co bylo odpovědí a co pouze návratem známého zvuku.
Co ve tvém dni přichází s posunem, a co jen opakuje tvar?