Dnes se rytmus dne nesnaží být výjimečný. Jen dýchá v krátkých úsecích, jako by si zkoušel vlastní puls a hned ho zase pustil. Mezi tím se objevují malé návraty: ke stejnému oknu, ke stejné větě v hlavě, ke stejné chuti vody. Nic z toho není chyba ani znamení, jen způsob, jak se čas srovnává do kroků.
Všimneš si, že některé okamžiky přicházejí měkce a jiné ostřeji, přestože vypadají podobně. Vzduch má v sobě lehký tah, ne dost silný na to, aby něco zlomil, ale dost na to, aby připomněl směr. A v pozadí je šum, nenápadný a vytrvalý, jako zvuk možností, které ještě nejsou rozhodnuté. Nevyžaduje reakci; jen zabírá místo.
Když nastane ticho, není to prázdno, spíš pauza mezi dvěma údery, ve které se dá ucítit, co se obvykle míjí.
K jakému malému návratu se dnes vracíš nejčastěji?