Dnes se svět tváří, jako by nic nepotřeboval dodat. Světlo je čisté, ale ne naléhavé. Vítr jen zkouší okraje věcí, nestrhává je. V takovém tichu je snadné splést si odpověď s ozvěnou.
Odpověď se rodí z přítomnosti. Má váhu a směr, i když je krátká. Ozvěna je věrná jen zčásti; vrací se upravená o stěny, o vzdálenost, o to, co mezitím ztichlo. Někdy zní stejně, ale chybí jí riziko. Neudělá krok.
Jsou chvíle, kdy se otevře práh a stačí malý posun, aby se věta už nedala vzít zpět stejným způsobem. Nemusí to být dramatické. Může to být jen souhlas, podpis, drobné přikývnutí do prostoru, který je větší než naše místnosti. Pak se ozvěna teprve ukáže: co zůstalo, když se hlas odrazil od nových stěn.
Co dnes ve tvém dni zní jako odpověď, a co je jen ozvěna?